Závod Kolonáda aneb kolonádou s oplatkou v ruce
K Mariánským Lázním neodmyslitelně patří vřídla, léčební procedury, lidé procházející se po kolonádě - a stejnojmenné lázeňské oplatky. Sladké, neodolatelné, křupavé - světoznámé.
Jak to vlastně začalo
Když zde v roce 1856 upekl mistr pekař Karel Reitenberg první Lázeňské oplatky, nemohl tušit, jaké proslulosti se jim dostane. Že si na nich budou pochutnávat takové osobnosti jako král Eduard VII., skladatelé Chopin, Strauss či spisovatel Neruda. Že se stanou součástí každého zavazadla, se kterým se z Mariánských Lázní vrací návštěvník či pacient ke svým nejbližším. Tím sice nemůže zprostředkovat jedinečný zážitek při „chroustání“ zcela čerstvých, ještě teplých oplatek zakoupených přímo v prodejnách spojených s pékárnami. V kulatých plechových dózách či jiném přitažlivém balení však patří k nedomyslitelným suvenýrům „z lázní“.
Od šikovných cukrářů až po závod Kolonáda
Závod Kolonáda sice vznikl v roce 1950, samotná výroba lázeňských oplatek je však mnohem starší. Nejdříve se jí věnovali šikovní jednotlivci, menší cukrářské firmy. V roce 1949 - po znárodnění soukromých výrobců v Mariánských Lázních a Karlových Varech - došlo k centralizaci výroby do bývalé výletní restaurace Victoria v Mariánských Lázních. Samotný provoz byl řízen podnikem Karlovarské oplatkárny.
V jiné ulici o kus dál zase probíhala výroba oříškočokoládových oplatek. Ty začal péct ještě v roce 1923 cukrář Josef Homolka ve Vídni, který po II. světové válce přesídlil do Mariánských Lázní. Obě provozovny žily chvíli vlastním životem, posléze byly spojeny a rázně přejmenovávány. Od roku 1974 dostal závod název Kolonáda. Lákavé, dostupné a tradiční
Původní ruční pečící kleště byly vytlačeny poloautomaty, výroba stoupala a zájem neustále rostl. A tak jsou Lázeňské oplatky různých balení a chutí k dostání po celé republice a patří k velmi oblíbeným značkám společnosti OPAVIA.
Receptura byla od začátku tak chuťově originální, že přetrvala prakticky beze změn až do dnešní doby. Co se pouze vylepšilo, bylo použití tuků. Od původních živočišných tuků a másla se přešlo na tuky výhradně rostlinné, které jsou z nutričního hlediska menší zátěží pro srdce a cévy.