LU - příběh jedné značky (1882–1900)
„Byloť Louisi Lef?vrovi velmi dobře známo, že anglické sušenky, ve Francii tolik oblíbené, skládají se ze surovin původem francouzských. Což snad nevěděl, že oblast Vendée a Bretaň již po řadu let celé vagony vajec do Anglie posílají? Nevědělť snad, že čistý třtinový cukr z Nantes jest na trzích v cizině velmi ceněn? Konečně není snad Bretaň se svými pastvinami, z nichž se rodí máslo v celém světě známé, právě zde, za branami Nantes? Krátce pověděno, měloť Nantes ze všech měst ve Francii nejvýhodnější polohu, by ony slavné sušenky, na něž Angličané zdáli se míti monopol, vyráběti mohlo," vysvětluje Revue des spécialités alimentaires z roku 1889.
Podnik se rozvíjí
Již v listopadu 1882 opouští Louis Lef?vre-Utile podnik v ulici Boileau, který je příliš malý, a usídluje se v prostorách bývalé přádelny, několik stovek metrů od nádraží Orléans. Chce zde založit manufakturu na trvanlivé pečivo vybavenou nejmodernějšími stroji a s dopravní obsluhou po vodě. Aby se mohl lépe věnovat výrobě a distribuci výrobků, přizval si na pomoc svého švagra Ernesta Lefi?vre a společně 1. února 1887 založili továrnu LU. Jeho starší bratr mezitím zřídil první sklad v Paříži a vytvořil tak dynamickou a spolehlivou prodejní síť směrem k hlavnímu městu. Plán na modernizaci rodinného podniku tím však nekončí. Nyní je třeba rozšířit nabídku výrobků a pracovat na známosti značky.
Pohádkově dobré sušenky
V čele nového výrobního závodu vymýšlí Louis Lef?vre-Utile nové druhy trvanlivého pečiva. Jeden z nich, "Petit-Beurre LU" (máslové sušenky), má obrovský úspěch. z jeho vlastností, zde popsaných tvůrcem výrobku, se sbíhají sliny: „Představtež si sušenku tvaru protáhlého obdélníku, s okrajem do zaoblených volánků vykrajovaným, kteráž nakousnuta křupne, aniž se však drobí, kteráž rozplývá se v ústech a vybranou, ne však příliš silnou chuť v nich zanechává. Neníž to sušenka původem z Británie, suchá jak Angličanka, co na Výstavu přijíždí (rozuměj potravinářskou výstavu v Nantes - pozn. př.), bezvýrazná jak vařená vodnice, v níž naši sousedé zpoza kanálu tolik si libují, mdlá co mlhavý den na Temži; jest to sušenka vpravdě francouzská, vpravdě bretaňská, se špetkou cukru, troškou mléka, oříškem onoho šťavnatého másla, jímž bretaňské pláně po světě se proslavily. Právě to jest Petit-Beurre LU, jenž si zákazníky ve Francii i v cizině neprodleně získal." Dodejme, že povrch musí být hladký, jemný a přirozeně zlatavé barvy, vykrajovaný okraj více propečený a rohy tmavší zlatavé barvy. Na vykrajování si dal Louis Lef?vre-Utile obzvláště záležet: zdůrazňuje jeho reliéf a trvá na designu rohů, které malí i velcí zákazníci okusují jako první. Úspěch tohoto výrobku je nesmírný a naprostá věrnost zákazníků jej po celá desetiletí potvrzuje.
Jedinečná chuť i tvar
Louis Lef?vre-Utile si dal tvar a značku Petit-Beurre LU zaregistrovat u obchodního soudu v Nantes v roce 1888. Existují však i další "petit-beurre", máslové sušenky vyráběné několika výrobci v Nantes a v Bordeaux. Proto LU nezískalo výhradní právo na uvedené označení, které zůstalo obecným názvem daného typu sušenek. Jedno je jisté: v okamžiku, kdy Louis Lef?vre-Utile dokončuje nedostižnou recepturu svého "Petit-Beurre", sám vytváří i definitivní model vykrajovací formy, jejíž kopie s datem 8. 9. 1886 je bedlivě střežena v archivu anglického výrobce strojů T. & T. Vicars.
Balíme…
Až do konce 19. století se většina trvanlivých potravin běžně prodávala nebalených, na váhu. Rozvoj distribučních cest vyžaduje vytvořit kvalitnější obal, který by zajistil lepší uchování a účinnější ochranu výrobku. Hned po vyjmutí z pece jsou sušenky nejprve svisle narovnány do dřevěných krabic s mřížkovým dnem pro zajištění dokonalého vychladnutí výrobků před jejich balením do krabiček a pro odstranění úlomků. Tyto bedny se poté umísťují na nakloněnou pracovní plochu, odkud dělnice sušenky vybírají a velmi rychle je skládají do krabiček z bílého plechu, předem vyložených pergamenovým papírem.
Víko krabičky se stává prostředkem pro propagaci značky a je vždy krásně ilustrováno. Každý tištěný obrázek je pokaždé provázen postavou Proslulosti, medailemi a oceněními, názvem výrobku, vyobrazením závodů a názvem firmy.
Umění na sušenkách
„Neníť nic lepšího pro vyvolání chuti než okouzlit oko,“ tvrdil Lef?vre-Utile. Velice rychle se přesvědčil, že ilustrace musí odpovídat výrobku, jehož přednosti vychvaluje. Zajímá se umění, obklopí se nadanými ilustrátory a shromáždí kolem sebe nejlepší umělce z kraje, kteří vytváří ilustrace pro jeho výrobky. V roce 1880 jsou nejnovějším objevem plakáty, které se okamžitě stávají velkou módou a Louis Lef?vre-Utile je okamžitě využívá.
Umělecký duch
Lef?vre-Utile byl velkým milovníkem umění a velmi se mu líbila i fotografie. Vyzbrojen fotoaparátem létal nad Nantes v balonu a vytvořil nádherné krajinářské snímky, na jejichž základě pak rozšiřoval svůj závod. V podniku zřídil oddělení, které fotografovalo a vyvíjelo snímky, a zavedl soustavné archivování technických i architektonických změn a reklamních akcí značky. Tyto fotografie umožnily podniku již od roku 1897 pečlivě zaznamenat několik tisíc pomalovaných štítů domů a umístění reklam, které šířily slávu zdejší výroby po celé Francii.
Předchozí příběh - LU - příběh jedné značky (1846–1882)